Pomůžete nám splnit sen pro Daniela? Nechal si vyrobit speciální lehokolo, ovladatelné bez rukou, aby rodině na výletech stačil. Rád by své manželce a dětem oplatil jejich péči a projel s nimi bulharské Sluneční pobřeží.
Daniel Gebhart je sympatický mladý muž, který v květnu roku 2020 vyrazil s bratrem a kamarádem na projížďku na motorce. Při rychlé jízdě bohužel nezvládl zatáčku a narazil do svodidel. Několik vteřin nepozornosti a život se otočil Danielovi, jeho manželce i dvěma malým dětem o 360 stupňů. Při nehodě totiž utrpěl úraz míchy a v plzeňské nemocnici se probudil ochrnutý na horní polovinu těla a připojený na umělou plicní ventilaci.
Díky silné podpoře rodiny i neziskové organizace Dechu života se po 11 měsících dostal Daniel z nemocnice domů a splnilo se mu tak přání být doma s rodinou a vidět vyrůstat děti. Postupem času se začal Daniel začleňovat do běžného života, jak to jen šlo. Z pojistného plnění si upravili dům a okolí domu, aby se mohl pohybovat na zahradě na vozíku. Největší motivací je pro Daniela rodina. V domácnosti přebírá organizační starosti, které může zařídit on-line, dělá s dětmi úkoly a učí se s nimi. Dokonce si s kamarádem založili e-shop na potisk textilu, kde spravuje objednávky. Daniel se zkrátka snaží být co nejvíce užitečný jak mu to dovolí jeho hendikep.
„Jsem diagnostikovaný jako kvadruplegik, ale nohy mám ochrnuté jen částečně, stoupnu si na ně a něco málo ujdu. Zato rukama vůbec nehýbu,“ říká Daniel. Na delší vzdálenosti a venku se pohybuje jen na elektrickém vozíku, který ovládá joystickem. „To je pohyb, který mi zaplaťpánbůh jde,“ říká. Obvyklé rehabilitační kolečko na spinální jednotce a v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech neabsolvoval kvůli plicní ventilaci. „Pořád se čekalo, že se rozdýchám, ale nestalo se tak,“ říká smutně Daniel. Zaplatil si proto alespoň měsíc neurorehabilitací na soukromé klinice a denně cvičí doma na chodícím pásu. Ránu dostala také jeho psychika. „První dva měsíce to bylo hodně zlé. Přepadla mě veliká úzkost, vyčítal jsem si, co jsem způsobil rodině a lidem okolo,“ vzpomíná. Teď už je na tom lépe, i když k psychiatrovi chodí stále a pořád bere i léky. „Teď se peru hlavně s tím, abych se nerozčiloval, protože pak nemůžu ani s ventilátorem dýchat,“ popisuje. Bezmoc a vztek ho přepadají hlavně ve chvílích, když něco nejde dětem a on jim to nemůže ukázat.
Dech života pomohl Danielovi lehce pootevřít dveře do Centra Paraple, kde měli odvahu ho přijmout s ventilátorem na 3týdenní rehabilitační pobyt s doprovodem rodinného příslušníka. A právě v Centru Paraple vyzkoušel jízdu na speciálním lehokole, které ho nadchlo.
Nyní by rád rodině oplatil jejich péči a projel s manželkou a dětmi bulharské Sluneční pobřeží.
